Taneční očima Míly

   Byl pátek večer a já jsem stanul před budovou kulturního domu v Jilemnici, vyzbrojen ve společenském oděvu a s nepříliš dobrou náladou vcházím dovnitř.
   Mířím směrem k šatné za učelem zbaviti se přebytečných věcí. Paní v šatně mně a bratrovi ochotně nabízí, že nám pověsí bundy na jeden háček a budeme platit jen za jedno kolečko. Tato dáma asi měla zrovna dobrou náladu, nebo příště nám věci sice pověsila na jeden háček, ale platili jsme za dvě kolečka.
   Stoupáme po schodech a lidé před námi vytahují kartičky, aby mohli být vpuštěni dovnitř. Zjištuji, že moje kartička zůstala v šatně, ale jelikož bezpečnostní opatření za moc nestála, bez problémů proplouvám dovnitř.
   Mistr si nás rozestavuje po sále a za pozornosti připodotýkatelů všech věkových kategorií zkoušíme první kroky. Po chvilce mistr slibuje, že nás všechny naučí tančit, i když o tom někteří podle výrazu ve tváři, zapochybovali. Pokračujeme dále a máme první zásahy do noh partnerek. Mě kupodivu nejvíce pošlapala nejmenovaná osoba mužského pohlaví snažící se tančit vedle mě. Následuje přestávka, vyzvedáme si nápoje u baru a vyrážíme ven ke květináči. Zde se dohadujeme, ve kterém okně sídlí náš pan profesor na matematiku a fyziku Miroslav Holec.
   Rachot bubnů oznamuje konec přestávky a my postupujeme v dalších tanečních rádoby kreacích. Cas rychle ukrajuje do půl jedenácté, konec se blíží. Vše jsme zdárně zvládli a po návštěvě v šatně spěcháme domů. Leckdo rozebírá během čekání na odvoz s ostaními své dojmy z první lekce a mně jenom vrtá hlavou jakže má mistr Franc tak bezvadně naleštěné střevíce.

Miloslav Pekař

Fotky z tanečních - 2002